Jak jsme sjížděli Ploučnici

Náš spolek v červenci 2018 získal nádhernou zkušenost v nepoddajnou řekou protékající Liberecký kraj - s Ploučnicí. Chcete-li se dočíst naše zkušenosti s touto nádhernou řekou, nebo se připravit na tutéž zkušenost, je článek určený přímo pro Vás!

Jak to celé začalo

V létě roku 2016 skupina lidí z našeho spolku sjížděla řeku Sázavu. Byli jsme unavení z delších úseků řeky, které dosahovaly až 20 kilometrů. Netekoucí řeka, tzv. "olej", na naší náladě moc nepřidávala. Poslední den nás zrána probudil prudký déšť, proto jsme se rozhodli plavbu ukončit o den dříve. Protože jsme lodě museli odevzdat o 15 kilometrů proti proudu, poprosili jsme v kempu místního převozníka, aby nám s loděmi pomohl do místa odevzdání.

Během příjemné cesty jsme si vyměňovali naše vodácké zkušenosti. Z našeho převozníka se vyklubal velmi zkušený vodák, který vyprávěl o své zamilované řece - Ploučnici. Dle jeho vyprávění jsme hned cítili, že si řeku plnou vrbiček, meandrů, divoké přírody a skal musíme zkusit na vlastní pěst!

 

Přípravy

Ploučnici jsme sice nejeli hned dalším rokem, kdy jsme nasbírali další zkušenosti na řece Dyji, ale dalšímu roku už neunikla. Po chvíli plánování bylo jasno - strávíme na řece celý pracovní týden a o víkendu se podíváme do nedalekého Českého Švýcarska.

I přes možnost vypůjčení lodí v okolí Ploučnice jsme dali přednost Půjčovně lodí Marie, se kterou se nám spolupracovalo nejlépe, a která nám dokázala nejlépe vyhovět. S Jardou z půjčovny se nám komunikovalo skvěle, operativně jsme dokázali změnit místa převzetí lodí, platební podmínky byly rovněž výborné.

Chvíli jsme váhali, jaké lodě si s sebou na Ploučnici vzít, nakonec jsme se rozhodli pro větší a pohodlnější Samby. Zpětně musím říci, že lodě Vydra jsme neměli ze hry vyřadit tak rychle, neboť jejich lehkost a snazší manévrovatelnost by se nám při "hodinářské" práci na Ploučnici hodily.

Při plánování trasy jsme se shodli na tom, že chceme začínat co nejblíže k prameni řeky, neboť krásy vrchního proudu jsou neodolatelné. Jako místo vyplutí jsme proto zvolili obec Noviny pod Ralskem.

Na cestu jsme vyrazili časně z nedělního rána 1. 8. 2018, neboť z Přerova a Olomouce jsou Noviny pod Ralskem přeci jen trošku z ruky, navíc dopravu přes Mohelnici a Hradec Králové není radno podcenit. Pro přespání z neděle na pondělí jsme zvolili kemp Hamr na Jezeře. Místo pro stany jsme našli na paloučku pod borovicemi, sociální zařízení v kempu bylo dobré, navíc vedle hospůdky v kempu bylo i malé pekařství, takže jsme si s čerstvým pečivem na další dny nemuseli dělat starost.

Den první

Start: Noviny pod Ralskem

Cíl: Mimoň

Délka: 7,8 km

Brzo ráno jsme si pobalili věci a přesunuli se do obce Noviny pod Ralskem. Obci vévodí Průrva Ploučnice - pohádková jeskyně, kterou lze za dobrých podmínek projet lodí. Nám bohužel podmínky nepřáli, proto jsme jako místo převzetí lodí zvolili tůňku hned pod Průrvou Ploučnice, vedle které je místní občerstvení.

Průrva Ploučnice

Po převzetí lodí od Jardy jsme auta přesunuli do obce Mimoň, kde naše etapa měla první den končit. Jedním autem jsme se následně vrátili zpět do Novin pod Ralskem. Tento systém přesouvání aut jsme používali po celou dobu naší vodácké dovolené.

Po krátkém občerstvení jsme se vydali na vodu. Ploučnice v horním toku připomíná spíše potok, než řeku. S postupně přibývajícími přítoky se však koryto začíná zvětšovat.

První část etapy spočívala ve velmi příjemném plavením v menším korytu v obci Noviny pod Ralskem a následně v přírodě. Voda byla nenáročná, dva menší hlášené jezy byly jen několika kameny a skokem do 20 centimetrů. Takto jsme pluli přibližně 4 kilometry pod korunami stromů. Nádherný zážitek nám jen na jednom místě pokazil vytýkající místní septik do koryta řeky.

Po 4 kilometrech stromová klenba ustoupila, a my jsme se mohli kochat výhledem po krajině. Bylo vidět na nedaleký Ještěd i na zříceninu hradu Stráž. Na levém břehu nás přibližně po 4 kilometrech překvapilo velmi malebné občerstvení, které nám nabídli zdejší lidé u nich v soukromí ve dvoře. Odhadujeme, že jsme mohli být poblíž vesnice Srní Potok.

Po občerstvení jsme pokračovali v plavbě dál, zbýval nám poslední úsek. Po chvíli jsme dorazili na začátek obce Mimoň. Byli jsme až překvapeni, jaký nádherný park se nachází na levém břehu řeky a jaké nádherné mosty v obci jsou. Po chvíli jsme již rozpoznali červený parovod nad řekou a železniční most pro drezínu, což značilo, že na levém břehu se blíží naše tábořiště.

Útočiště nám poskytl Tomáš, který se od města pronajal prostor na levém břehu řeky a z maringotky nám zajišťoval výborné občerstvení, jak to jen poměry dovolily. Z Mimoně jsme se po silnici k tábořišti dostali, když jsme kousíček (2 metry) před železničním přejezdem odbočili vlevo ve směru jízdy na Mnichovo Hradiště. Tábořišti v Mimoni je na mapě ZDE.

Byť na místě bylo jen občerstvení v maringotce, posezení, ohniště, plácek pro stany a suchý záchod, mně se zde líbilo zdaleka nejvíce, než v ostatních kempech, neboť jsme poznali dobrotu a vstřícnost Tomáše a ostatních lidí z Mimoně. Z tábořiště je necelých 10 minut vzdálen obchodní dům Tesco a Billa, rovněž restaurace Roubenka vedle hasičské zbrojnice, kde nám uvařila ve večerních hodinách Tomášova manželka skvělou teplou večeři.

Den druhý

Start: Mimoň

Cíl: Boreček, tábořiště Boreček

Délka: 5,6 km

Ráno na nás druhý den čekala snídaně od Toma, po které jsme přemístili auta do následujícího kempu poblíž obce Boreček. Krátce před 11. hodinou jsme vyrazili na vodu.

Byť tento úsek byl nejkratší z celé řeky, byl pro nás zřejmě psychicky nejvíce náročný. Volný břeh Ploučnice a čisté koryto vystřídali vrbičky ze všech stran, řeka začala pořádně meandrovat a v korytu byly mnohdy překážky, se kterými si člověk musel poradit s precizností hodináře. Řeka byla poměrně dobře tekoucí, což ale naší hodinářské práci příliš nepomáhalo.

Na tomto místě musím neskutečně smeknout před svojí přítelkyní Kristýnou, kterou jsem si vzal na vodu poprvé. Za její výkon by se nemusel stydět ani svalnatý chlap a za její psychickou výdrž a trpělivost, co se mnou měla, ani tibetský mnich. Tento křest ohněm, který jsme druhý den zažili, nás nejen na další dny zcelil tak, že po zbytek plavby jsme již byli sehraní jak švýcarské hodinky.

Po dvou hodinách dobrodružné plavby jsme dopluli k místu, kde se řeky rozdvojovala na dvě ramena. Správná cesta pravým ramenem byla zřetelně označena i cedulí "Kemp Boreček" a šipkou doprava, nicméně nejedni vtipálci z řad vodáků nás posílali doleva, což bylo slepé rameno, ze kterého se jen stěží vrací.

Hrdá posádka 5 lodí

Do kempu Boreček jsme dorazili přibližně po 3 až 4 hodinách plavby, doškrábaní od vrbiček a dokousaní od hmyzu, ale šťastní, že nás Ploučnice stmelila. 

Kemp se nachází na levém břehu řeky před silničním mostem, je dobře značený, v kiosku lze zakoupit dobré pivo i jídlo, v kempu jsou sociální zařízení v dobrém stavu včetně sprch a pitné vody. Co nás překvapilo, bylo množství lidí, kteří se zde ubytovali. Někteří zde měli stany po celou dobu sjíždění Ploučnice, a každý večer se sem vraceli.

Tábořiště Boreček se na mapě nachází ZDE a zde jsou některá spojení na kemp: profil na sociální síti Facebook, stránky na Meandry.cz.

Rád bych rovněž poděkoval svému kamarádovi Patrikovi, který mi v tomto kempu vypil téměř všechny zásoby pivního moku v plastových lahvích, byť v tomto kempu měli za výbornou cenu točené Svijany!

Den třetí

Start: Boreček

Cíl: Brennský mlýn

Délka: 14,4 km

Krátce po probuzení jsme zavezli auta do konečné destinace Brennský mlýn. Zde jsme zjistili, že kvůli zákazu vjezdu a velmi "příjemného" obyvateli přes silnici u místa pro nalodění a vylodění, není zde radno auta nechávat. Zachránila nás vedlejší cesta asi 200 metrů dál po silnici po směru proudu.

Na vodu jsme se vypravili časně z rána, neboť nás čekal nejdelší úsek. Po získané zkušenosti by se tento úsek dal rozdělil na tři části.

První část byl obdobná té z předchozího dne. Vrbičky, překážky v korytě, meandry, hmyz, horší viditelnost před sebe. Tento úsek trval asi tři kilometry, po kterých se koryto otevřelo.

Druhá část sestávala z otevřeného koryta v lukách. Koryto bylo čisté, přes břehy bylo vidět do dálky. Řeka tekla po krásné louce, na které byl v různých zákrutách umístěn nejeden dětský tábor. Louku zprava i zleva lemoval les, tedy bylo krásně vidět, kudy poplujeme. Tedy až na to, že si Ploučnice v těchto místech dělala své meandry a celou louku od lesa k lesu protkala nejednou. Tento úsek byl snad nejkrásnějším úsekem na celé řece, ze tří částí byla tou nejdelší.

Meandry Ploučnice na tomto úseku

Třetí část se odehrávala opět ve vrbičkách, kdy do meandrujícího koryta přibyly silné popadané klády, přes které bylo místy nutné loď přenést. Naše skupina byla již poměrně vyčerpaná při závěrečném úseku, proto se někteří z nás rozhodli pro příjemné osvěžení v podobě převrhnutí lodi.

Závěr této trasy končí u Brennského mlýnu, který je po pravé straně. Řeka dál teče nalevo, kde se nachází sjízdný jez s dravější vodou a hned na to stočení řeky doprava pod silniční most. Je proto lepší přistát u Brennského mlýnu zavčas.

Na této etapě bych všem rád doporučil, aby si s sebou vzali větší zásoby pitné vody (alespoň 2 litry ne jednotlivce) a vydatnou svačinu. Po cestě není žádné občerstvení vyjma dětských táborů, ve kterých ale není příliš zájem  narušení táborového řádu.

Vzhledem k podmínkám na místě a unavenosti posádky jsme lodě zamkli u stromu a přesunuli se do obce Žizníkov, tábořiště U Kerama, kde jsme měli spát až příští noc.

Den čtvrtý

Start: Brennský mlýn

Cíl: Žizníkov, U Kerama

Délka: 10,7 km

Ráno čtvrtého dne jsme si užili pohody, protože jsme nemuseli balit stany a další věci na cestu s sebou, ale pěkně jsme se jen přesunuli k lodím a pustili se na vodu.

Oproti předchozím dnům bylo koryto řeky čisté, širší. S vrbičkami jsme se setkávali jen příležitostně, i tak mne ale jedno takové setkání stálo sluneční brýle z klobouku, nad kterými se uzavřela hladina.

Na trase se mělo nacházet občerstvení Ranč K.M. Smart, bohužel byl tou dobou zavřený a neposkytoval ani ubytování. V průběhu tohoto dne se Petrovi z naší skupiny podařilo získat novou přezdívku - koala. Nad korytem řeky z levého břehu byl vztyčený kmen stromu, který jsme mi ostatní použili k odpočinku a čekání na ostatní, aby nás proud vody neodnášel dál. Když se však přiřítila loď s Petrem na háčku a Lukášem na kormidle, podařil se těmto dvěma krásný půl-eskymák, ze kterého Petr našel elegantní vysvobození. Ve stylu medvídka koaly vyskočil z potápějící se lodi a přichytil se na kmen stromu nad vodou a toto své útočiště odmítal opustit.

Medvídek koala

 V rámci zbytku trasy se podařilo okoupat ještě jedné posádce lodi. Koala byl natolik statečný, že se skokem ven z lodi pokoušel smějící se potopené posádce pomoci. Bohužel, jak to tak bývá, si koala změřil hloubku vody pádlem napravo od lodi, ale skočil nalevo, kde hloubka dosahovala trošku větších čísel. Z této koupele však Koala už elegantní únik na strom nenašel.

Petr Koala :)

 

Po třetí hodině plavby jsme se začali přibližovat k tábořiště U Kerama, k restauraci vede slepé rameno řeky po levé straně břehu, kvůli nedostatku vody jsme však zakotvili hned na levém břehu.

Tábořiště U Kerama má skvělou restauraci, výborné sociální zařízení, sportovní hřiště a velký plac pro umístění stanů, můžeme jen doporučit.

Den pátý

Start: Žizníkov, U Kerama

Cíl: Stružnice, U Močálu

Délka: 11,3 km

Bohužel hned z rána nás probudil vydatný déšť, proto jsme při představě celého dne v dešti a následného přesunu do Českého Švýcarska zvolili variantu ukončení plavby v tomto místě. S dřívějším převzetím lodí nebyl ze strany naší půjčovny žádný problém.

Trasy by jinak vedla přes nedaleké město Českou Lípu, za kterou by minula velké přírodní koupaliště s vodními atrakcemi a posledními z meandrů by nás nechala doplout do obce Stružnice.

Závěr

Přes všechna očekávání a nároky, které jsme dva roky na Ploučnici kladli, nás tato úžasná řeka nezklamala. Doporučuji všem, co chtějí zakusit pravou divočinu na české řece a nebojí se pár škrábanců a kousanců od hmyzu. Navíc páry, které spolu prý vydrží na Ploučnici, spolu zůstanou na vždy!

Při plánování vody bych nedoporučoval nikomu podcenit přípravy, nachystat si dostatečné zásoby vody a nádoby na její doplňování. Je lepší jet na vodu připraven s pořádným spacákem, než některá rána nad vodou mrznou. Vzhledem k menší frekvenci občerstvení není od cesty mít s sebou přenosný vařit a jídlo. Ve výbavě by neměla chybět pokrývka hlavy chránící vodáka přes úpalem, sluneční brýle proti paprskům a větvím a dostatečné množství repelentu.

Zážitek na řece Ploučnici mne inspiroval, abych v duchu vodáctví napsal článek, který se vodáctvím zaobírá i z jiné stránky, k přečtení je ZDE.

Některé fotky z naší akce přidáme do sekce Fotogalerie.

Děkuji všem z mé bandy lidí ze spolku za super zážitek a všem dalším vodákům, kteří tuto řeku zvažují, ji vřele doporučuji!

Honza Grepl, předseda