Rumunská expedice 2019

Osm dní, osm osob, jedno vozidlo, více než 3 318 kilometrů a 8 rumunských měst, 6 hradů, celkové převýšení 5,835 kilometrů. Chcete vědět, co se za těmito čísly skrývá? Možná jen bláznivý nápad, ale nakonec také velké dobrodružství…

Jak to celé začalo?

V létě roku 2018 mě jedna kamarádka, budeme jí říkat Bejk, u páté sklenice plnotučného mléka poprosila, jestli bych pro ni a pro další příznivce mléčných výrobků neuspořádal výlet do Transylvánie na Drákulův hrad. Protože jsem byl v příjemném rozpoložení z báječné chuti mléka, souhlasil jsem. Přeci jen jsem již nějaké zkušenosti s pořádáním expedic měl, byť ty nejcennější s Ukrajinou díky Radimovi přišly až později. S postupem času pokračovalo i plánování, až zazněl termín na začátek září roku 2019. Na expedici se sice přihlásili jiní, ale Tebe, Bejku, do Rumunska taky vezmu!

Vyrážíme

S postupujícími přípravami celé výpravy se začínaly objevovat různé obavy. Přeci jen článků o rumunských mladících vybírajících na hranicích „vstupné“ s kamenem namířeným na čelní sklo automobilu je na internetů celá řada. Naše obavy se však při vstupu na území Rumunska zcela rozplynuly. Rumunsko je sice od 1. ledna 2007 členským státem Evropské unie, nicméně jeho přípravy na vstup do schengenského prostoru stále nejsou u konce, proto je při vstupu na jeho území vyžadován alespoň platný občanský průkaz nebo cestovní pas.

Kvalita dálniční sítě se hned zpočátku jevila daleko lepší než v České republice. Později jsme se pozastavili nad tím, že jediné místo na cestě k východnímu pobřeží Rumunska, kterým nevede dálnice, je český úsek na jižní Moravě, na jehož druhém konci netrpělivě čeká rakouská dálnice. Podle různých průvodců však byla kvalita silnic v Rumunsku do roku 2007 nevalná, zlom přišel až se vstupem do EU.

Po dvanácti hodinách jízdy nás mile překvapilo svítání na severozápadě země, které jsme si zpříjemnili ranní kávou na rumunské benzince. Krajina na nás působila řeckým dojmem – vyprahlá zem, kaskádovitý terén, málo zeleně v nížinách i na kopcích. Tento ráz krajiny se však změnil během následujících několika hodin jízdy při cestě do naší první zastávky – města Sibiu. Zde již krajina působila zeleným a hornatým dojmem.

Sibiu jsme si vybrali pro jeho historickou atmosféru, založeno bylo přeci jen ve 12. století a v roce 2007 bylo vyhlášeno evropským hlavním městem kultury. Ve městě jsme museli ocenit mnohá a starobylá náměstí, věže, hradby, fontány, ale i tamější folklór. Měli jsme štěstí a na náměstí zrovna probíhaly hrnčířské trhy, takže jsme zažili pravý ruch tohoto města. Kousíček za městem se rovněž nachází skanzen – Muzeum lidové technologie. Ač název nepůsobí přitažlivě, skutečnost byla na míle vzdálená! Shluk historických domků, větrných i vodních mlýnů, hospodářských stavení, vodních staveb a zoologická zahrada plná domácích i exotických zvířat. A samozřejmě dobrá nabídka různých pochutin. Po prozkoumání skanzenu jsme se vypravili do místní restaurace ochutnat rumunskou kuchyni – zvolili jsme si podnik Crama Sibiană v centru města. Měli jsme štěstí a ochutnali jsme pokrmy od tradiční ciorby (hustá nakyslá polévka, kterou svou charakteristickou chuť získala od kvašených otrub – borș, neplést s borščem!), přes pastramă (uzené maso podávané s polentou – kukuřičnou kaší), frigărui (grilované špízy) až po ghiveci (zelenina pečená s masem).

Další den jsme vyrazili do Brašova, původně německého města z 13. století, který plní funkci průmyslového i kulturního centra v srdci Karpat. Již při příjezdu nás zaujal velký nápis Brašov podobný nápisu v Hollywoodu, který se vypíná na Tampa ve výši 960 metrů nad mořem a přibližně 500 metrů nad zbytkem Brašova. Na tento vrchol vedla i lanovka, kterou jsme se nahoru na druhý pokus dostali. Lanovka má totiž jiné provozní hodiny v pondělí a ve zbylé dny. V Brašově se nachází i krásné centrum města, které je ale vzdálené od ostatních oblastí města – i tak se vyplatí jej navštívit. Ve městě je pak i hrad, ze kterého je krásný pohled na město, tento však byl v době naší návštěvy uzavřený.

Nedaleko Brašova se vypíná i hrad v Rašnově a rovněž hrad v obci Bran, který je označován za sídlo upíra Drákuly. Oba dva hrady jsme samozřejmě navštívili. Rašnovský hrad je spíše rozvalinou, ale o to více je na něm sympatické nižší vstupné a méně turistů. Na rumunských mapách je tento hrad označován za citadelu. Oproti tomu hrad Bran je narvaný turisty k prasknutí a vstupné do něj je stejně drahé, jako na Karlštejn. Tento hrad je silně turisticky oblíbený zřejmě proto, že inspiroval Brama Stokera k vylíčení Drákulova hradu v románu Dracula, který vydal v roce 1897. Ve skutečnosti však na tomto hradě Drákula (kníže Vlad III. Dracula zvaný Napichovač, rumunsky Vlad Țepeș) nikdy nepobýval (byť některé zdroje uvádějí opačné závěry). Hrad Bran byl vybudován ve 13. století k obraně obchodní stezky z Valašska do Transylvánie a později sloužil jako obranný bod v boji s Osmanskou říší.

Naše další kroky vedly na jih země do hlavního města Bucuresti. Pokud je doprava v Rumunsku komplikovaná, tak tím spíše to platí pro Bukurešť. Výjimkou nejsou pěti-pruhové kruhové objezdy, které v kombinaci s přítomným světelným značením dávají vyniknout všudypřítomnému chaosu. Ve městě žije okolo dvou milionů obyvatel a nachází se v něm cenné historické památky, po druhé světové válce však bylo přestavováno v socialistickém stylu, který dal vzniknout mnohým panelovým sídlištím. Pro případné návštěvníky této metropole dáme radu, nechť auto odstaví na periferních parkovištích a do centra města se dopraví veřejnou dopravou. K prohlídce Bukureště jsme využili všudypřítomné elektrické koloběžky, jejichž užívání přes mobilní aplikaci vyšlo asi na sto korun za hodinu objevování města.

Po několika hodinách v Bukurešti jsme se vypravili na východní pobřeží země, které se na následující dvě noci mělo stát naším útočištěm. Za cíl jsme si dali městečko Mamaia, které sousedí s největším rumunským přístavem – městem Constanta. Písečné pláže zde lemuje přibývající výstavba apartmánů. Na pláži sice nekoupíte drahé šperky a tkaniny, o all inclusive barech si můžete nechat jen zdát, za to zde koupíte vařenou kukuřici za méně jak dvacet korun a za stejnou cenu i točené rumunské a české pivo. Po několika dnech strávených za volantem se podobný odpočinek více než hodil. V sousední Constantě je navíc velké akvárium včetně delfinária, které rozhodně stojí za návštěvu.

Cestou zpět jsme nemohli vynechat symbol Rumunska v podobě Transfagarašské magistrály (rumunsky Transfăgărășan). Tato část silnice DN7C je horským silničním přechodem pohoří Fagaraš, který spojuje Valašsko s Transylvánií. V nejvyšším bodě tato silnice dosahuje 2042 metrů nadmořské výšky a její stoupání a klesání místy přesahuje 8 %. Když jsme se dozvěděli, že na úpatí této magistrály se nachází valašský hrad Poenari, na kterém vládnul skutečný hrabě Drákula, bylo rozhodnuto. Na našem odhodlání a nadšení nezměnila nic ani skutečnost, že hrad byl kvůli nadměrnému výskytu medvědů dočasně zavřený, neboť i tak jsme mohli tento hrad obdivovat alespoň z úpatí kopce, na kterém je postaven. Samotná magistrála je spletitým labyrintem zatáček a horských cest, což však imponovalo mé motorkářské duši. Až na bezohledné řidiče polských autobusů byl tento výlet nádherný.

Po zdolání magistrály jsme se vydali přes Sibiu zpět na západ země, kde jsme ve městě Hunedoara navštívili ještě pohádkový Korvinův hrad. Hrad se datuje do počátků 15. století, rozsáhlou přestavbou však prošel v 17. a 19. století. Pověsti praví, že na hradě byl vězněn po sedm let Vlad III. Dracula Jánosem Hunyadim, který se později se stal Hunyadiho spojencem.

Hraniční přechod s Maďarskem jsme překonali o půlnoci, na rumunské části hranic jsme neměli nejmenší problém. Maďarskou část hranic nám zkomplikoval nepříjemný maďarský celník, ale ani tato zkušenost nám nezanechala hořkou pachuť z nádherné a neprávem opomíjené země.

Obecné informace o Rumunsku

Geografie

Rumunsko se rozprostírá na 238 931 kilometrech čtverečních, naše republika by se do něj tedy vešla více než třikrát. Oproti tomu má však Česká republika výrazně vyšší hustotu zalidnění, neboť v Rumunsku na uvedené rozloze v roce 2017 žilo necelých 20 milionů obyvatel. Důvodem je patrně soustředění obyvatel do větších aglomerací a menší osídlení odlehlejších částí země. Rumunsko se nachází v jiném časovém pásmu, po překročení hranic je zde o jednu hodinu více. Ze severního středu země se na jihozápad táhne mohutné pohoří Karpat s nejvyšší horou Moldoveanu (Vârful Moldoveanu) s výškou 2544 metrů nad mořem, která se nachází ve středu hřebene Fagaraš. Zbytek území Rumunska tvoří rovina, která je v bližší vzdálenosti ke Karpatům velmi úrodná, s přibývající vzdáleností od Karpat však spíše připomíná pustinu. Rumunské východní pobřeží ústí do Černého moře.

Obyvatelstvo

Podle oficiálních statistik obyvatelstvo Rumunska tvoří kolem 90 % Rumuni, z části okolo 6 % Maďaři, kolem 3 % Romové a ve zbylé části Ukrajinci a Němci. V Rumunsku jsme se nesetkali s neochotou místních, nikde jsme však nedokázali vypozorovat, s jakou jsme my jako cizinci místními přijímání. Mladší generace hovoří plynule anglicky, se starší generací se lze domluvit lámanou angličtinou v kombinaci s němčinou a ruštinou.

Měna

Rumunsko se připravuje na vstup do eurozóny, v současné době je oficiálním platidlem Rumunský nový leu – lei (oficiální zkratka RON) v kurzu k měsíci září 2019 1 RON = 5,5 CZK. Nákupní kurz této měny je však v České republice výrazně vyšší, proto můžeme doporučit v České republice směnit jen menší množství korun na lei pro účely cesty a na místě pak vyměnit eura za výhodnější kurz na lei, případně vybrat na místě z bankomatů lei za výhodnější kurz. V Rumunsku se na hodně místech dá platit debetní či kreditní kartou, při platbě v restauraci však neočekávejte, že obsluha ochotně rozdělí útratu mezi všechny strávníky. V Rumunsku je rozšířená služba Apple Pay. Ceny v supermarketech jsou levnější než v České republice, ceny v restauracích se liší dle úrovně takového zařízení, avšak i v těch dražších se lze za rozumnou cenu dobře navečeřet. Může se však stát, že nápoje budou v lepších podnicích výrazně dražší.

Ubytování

Napříč Rumunskem jsme se nesetkali s negativní zkušeností s ubytováním. Nocleh jsme hledali vždy předcházející den, a to zpravidla přes aplikaci Booking.com. S našimi požadavky jsme se vešli vždy do částky 250 až 300 Kč za osobu a noc, a to vždy v pokojích maximálně po 4 s vlastním sociálním zařízením. V Rumunsku lze nocovat i ve stanu v různých kempech. Voda byla v ubytování vždy pitná.

Doprava

Dopravní provoz se pro Středoevropana může v Rumunsku jevit jako zběsilý. Byť ve státě platí stejná rychlostní omezení, jako v České republice, tak rychlostní limity nikdo nedodržuje a řidiči se předjíždí i ve velmi nebezpečných situacích. Navzdory tomu se většinou nic nestane a v případě potřeby se vzdá většina rumunských řidičů práva přednosti v jízdě s klidnou hlavou. Rumunskou specialitou jsou kruhové objezdy, které se hojně používají společně se semafory, a to alespoň ve třech pruzích. Byť by přednost měl mít řidič pohybující se na kruhovém objezdu ve svém pruhu, tak skutečnost je taková, že má přednost ten odvážnější řidič. Na kruhovém objezdu pak řidiči používají blinkry jiným způsobem: kdo odbočuje prvním výjezdem bliká vpravo, kdo jede druhým výjezdem nebliká a kdo jede třetím výjezdem bliká vlevo. Pokud obsahuje kruhový objezd více výjezdů, tak se uvedené pravidlo stává malinko nepřehlednějším. I přes rumunskou horkou hlavu za volantem si však řidiči vycházejí vstříc, pouštějí se do pruhů a vzájemně si dávají přednost.

Fotogalerie z expedice na stránkách Rajče.iDnes.cz

8. 9. 2019, Honza Grepl (předseda)


Galerie


Rumunská expedice 2019

Rumunská expedice 2019

Rumunská expedice 2019

Rumunská expedice 2019

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace